Správná a pravá chvíle 

 Při hodnocení divadelní sezony 2008/2009 by si Podbrdské Recesistické Divadlo bohatě vystačilo s jednou větou. Zněla by: Nic nového pod sluncem. A mělo by naprostou pravdu. Jeden rok a jedna nová původní hra. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že by to příznivcům P.R.D., kteří o svém divadle rádi uvítají každou informaci, nemuselo stačit, zhodnotím ji pro ně trochu obšírněji…
 Byla to totiž sezona přelomová. Po dobu sedmi let /2003-2009/ každý rok P.R.D. napsalo, většinou v pro divadlo /i ochotnické/ nevyhovujících a někdy až nedůstojných podmínkách nastudovalo a následně v klubu Labe uvedlo původní divadelní hru. Celkem 11 představení /některá zhlédlo přes
200 diváků/, která byla završením roční práce. Všech sedm her je zaznamenáno na videokazetách a DVD, zůstanou tak historickým svědectvím a milou vzpomínkou zejména pro ty, kdo prozíravě byli při tom. Za ty dlouhé roky si nemohl člověk, jenž pozorně sledoval dění kolem P.R.D., nevšimnout jednoho prazvláštního jevu. Jak postupně stoupal zájem o P.R.D., rozšiřoval se okruh jeho fanoušků z našeho regionu i mimo něj, přibývalo divácky úspěšných představení, zvyšovala se jeho umělecká kvalita a odvážná schopnost dívat se kritickýma očima na dnešní dobu, tak naopak klesal zájem regionálních sdělovacích prostředků o toto podbrdské divadlo, ba dokonce se projevovala snaha P.R.D. marginalizovat, zatajovat a tu a tam ho tu v očích veřejnosti poškodit. Uvedu dva příklady…
 Zatímco před premiérami nových her Divadla na Vísce a souboru Na Holou se na jaře 2009 do klubu Labe zodpovědně dostavily Podbrdské noviny a na titulní stránce svého následného čísla pochopitelně uveřejnily fotografie zachycující herce obou divadel těsně před začátkem představení /na jedné byl např. Jan Lemfeld/, před premiérou nové hry v současné době nejstaršího a nejplodnějšího hořovického ochotnického divadla se 7.5. 2009 do klubu Labe /ač autorem pozvány/ Podbrdské noviny nedostavily a na titulní ani poslední stránce svého následného čísla pochopitelně neuveřejnily fotografii zachycující herce P.R.D. těsně před začátkem představení. Jan Lemfeld měl tentokráte smůlu. I když spíše štěstí. Byl to totiž on, kdo byl spolu s Vítězslavem Krásným na jaře 2008 v Podbrdských novinách terčem archeologického sarkasmu místy tendenční recenze hry „JIRÁSKOVA ZPRÁVA aneb „Alois! Mein Gott!!“. OCHOTNÍKOVI ochotně adresované recenzentovy věty :„Člověk měl při výstupu této postavy chut‘ zvolat do jeviště: Dej si ta rovnátka do skleničky!“/narážka na artikulaci/, byly typickou ukázkou zaujatosti vůči P.R.D. Něco podobného se v Podbrdských novinách zjevilo i na jaře 2007 v „recenzi“ hry „NA KARLŠTEJN! aneb Hole in one“, kde se její autorka vyřádila na Romanu Punčochářovi v souvislosti s jeho mžouráním nedůstojným roli Karla IV v našich dějinách…
V článcích o jiných místních ochotnických souborech něco nepředstavitelného. Ty jsou totiž  školním příkladem užívání superlativů v češtině a nikdy jsem v nich kupodivu nenalezl jakoukoli negativní zmínku při hodnocení představení a činnosti divadla. Kdo totiž chce, najde vždycky! „Oceňovat“ výše uvedeným způsobem původní tvorbu P.R.D. a nadšené ochotníky ze školního prostředí je zvláštní, ale hlavně velmi smutné. Je to bohužel jedna z prapodivných tváří českého maloměsta. A tak nemohla práce na hře „PRSA? DVOJKY!! aneb Fotbalový večerníček“ v září 2008 začít jinak než tím, že její autor a režisér obsadil do velmi významných rolí Jana Lemfelda a Vítězslava Krásného s přáním a pokynem: Tak jim
to, hoši, ukažte. A hoši jim to skutečně ukázali, proto pochopitelně nikdo z Podbrdských novin na žádné představení nepřišel, nic na něm nevyfotil a naprosto nic o něm nenapsal…
 Další výmluvný příklad svérázného vztahu regionálních sdělovacích prostředků k P.R.D. souvisí s tím, že každé představení je vlastně vrcholem práce na rok trvajícím projektu. Text poslední hry byl napsán v červenci 2008, první repríza pak uvedena v červnu 2009. Tak to P.R.D. zodpovědně a pokorně dělalo sedm let! Sedm let – sedm projektů… A zatímco o jiných projektech rodících se v lůně GVH informují regionální periodika ochotně a ráda, o P.R.D. v divadelní sezoně 2008/2009 nenapsala ani řádku /co si P.R.D. píše samo, nepočítám/. Je to skutečně zvláštní. Dva dlouhodobé a záslužné projekty z jedné školy /i když ten P.R.D. trvá nepoměrně déle!/, ale veřejnost se dozvídá pouze o jednom z nich. Proč je Jan Spal ve sdělovacích prostředcích v článcích i na fotografiích kladně prezentován jako člen projektu „Bojovníci proti totalitě“, ale nikoli jako herec autorského divadla, jež ve svých hrách aktuálně reaguje na ty věci kolem nás, které se řadě občanů nelíbí? Neměla by být veřejnost objektivně a vyváženě informována o všech občanských postojích a všech pozoruhodných projektech, jež kolem nás vznikají? Nemají to ti naši Honzové Lemfeldové a Spalové jednoduché. Někdy se o jejich existenci veřejnost dozví, jindy ne…
 Přitom to byli i oni, kdo spolu s ostatními přispěli k tomu, že po repríze hry „PRSA? DVOJKY!! aneb Fotbalový večerníček“ českým maloměstem nepoznamenaná divačka, která na představení přijela z Prahy, divadlo má dlouhodobě ráda a rozumí mu /do Hořovic občas jezdí i na hry Divadla na Vísce/, s údivem konstatovala: Byli jsme nedávno s manželem na jedné hře ve Stavovském divadle a to dnešní představení bylo lepší…
 A tak jako autor hry musím ze srdce poděkovat všem, kdo se na její realizaci podíleli. Byli to herci, herečky a tanečnice Vítězslav Krásný, Jan Lemfeld, Zdeněk Samec, Martin Pondělíček, Jan Spal, Jana Herinková, Kristýna Lukešová, Filip Hrdlička, Dominik Lacina, Tomáš Kebert,
Jan Belanský, Alžběta Budová, Petra Kokešová, Barbora Vlčková, Pavlína Žílová, Veronika Abrhámová, Jana Kratochvílová, Pavla Kratochvílová, Eliška Mottlová, choreografka Kateřina Belšánová, zodpovědný zvukař Filip Štajner a jeho kolega Ladislav Čížek, výtvarnice Hana Cintlová, Tereza Koňasová a grafik Tomáš Kebert. Dále bych chtěl ocenit ochotu těch, kdo P.R.D. pomohli zapůjčením potřebných rekvizit /např. Mgr. Sládek a  jeho fotbalový klub z Drozdova poskytli téměř zlatý pohár, rybář Petr Zdvořan jednu ze svých početných udic, knihovnice obce Čenkov Barbora Kosová Poláčkovu knihu Muži v ofsajdu/, spolupráci s MKC Hořovice a zejména s hereckým kolegou J. Procházkou při zkouškách v Labi a vstřícnost PhDr. J. Vlčka a některých pedagogů při uvolňování herců. Pochopitelně si velmi vážím kladného hodnocení hry a hereckých výkonů vyučujícími tělesné výchovy na GVH a jejich osobních gratulací. Je to svým způsobem logické a neudivuje mě to, hra kromě tradiční výrazné literární dimenze měla i rozměr sportovní…
 Ne vše bylo bez chyb. Drobné prohřešky vůči scénáři jsou přirozené a u ochotníků tolerovatelné, ostatně P.R.D. není Stavovské divadlo, ale např. rušení diváků herci během představení díky diskusím v šatně nebo nezodpovědné pozdní nástupy na jeviště do budoucna z mé strany akceptovány nebudou. Herci P.R.D. totiž do klubu Labe přicházejí tvrdě pracovat, nikoli si při představeních v šatně po dlouhé době poklábosit s kamarády. Na to mají cukrárnu či proslulou restauraci ve Valdecké ulici… Tuto skutečnost si s hereckou pokorou musí uvědomit každý, jinak nemá v souboru své místo. I tak se totiž P.R.D. může povznést na kvalitativně vyšší úroveň. Otázkou zůstává, kdy to bude. Tím se vracím k úvodní myšlence o přelomové sezoně. Přelomové už z toho důvodu, že obě představení hry „PRSA? DVOJKY!! aneb Fotbalový večerníček“ měla za důsledek rekordní zájem o angažmá v P.R.D. mezi studenty nižších tříd GVH. Tohoto zájmu si vážím, bohužel mu v současnosti pravděpodobně nebudu moci plně vyhovět. Jednak bych se v příštím období chtěl opřít o osvědčený herecký soubor a navíc červnovou reprízou skončilo sedm úrodných let se sedmi původními hrami.
Tím chci našim příznivcům závěrem sdělit, že se na jaře 2010 v klubu Labe s novou původní hrou P.R.D. po dlouhé době zřejmě nesetkají. Nikoli proto, že po sedmi letech divadelního hodování přichází sedm let hladomoru. Toho se snad bát nemusíme, P.R.D. má své intelektuální, tvůrčí a herecké zázemí
a snad i dostatek sil. Nekončí P.R.D., pouze období, kdy se mohl někdo domnívat, že produkovat jednu původní hru ročně je něco normálního, samozřejmého, obyčejného, tuctového, fádního, co už ani nestojí za zmínku, natož za veřejné ocenění /výrazem co nemíním sebe, nýbrž P.R.D./, poněvadž to samé mají v úplně každém českém maloměstě a na úplně každé české škole. Kdo se ale na věci kolem sebe dokáže dívat nezaujatýma očima a navíc divadlo někdy sám dělal, dobře ví, že tomu tak není. Autorské divadlo je pro autora a herce nejen zábava, ale především ochota a odvaha v tu a tam nepříliš přejícím prostředí, které dychtivě čeká na každou chybičku, nést svou kůži na trh. A díky tomu velká fyzická i psychická DRINA a zodpovědnost. Zdá se, že část místní veřejnosti je po sedmi letech P.R.D. zřejmě trochu přesycena. Chápu ji, čeho je moc, toho je příliš. A tak se toto autorské divadlo na čas z jeviště taktně vzdálí do zákulisí. Až nám původní divadelní tvorbou přesycená veřejnost po čase vytráví, P.R.D. se pod zářící reflektory vrátí. Možná s částečně pozměněnou  tváří. Její konkrétní podoba je už na mně a na mých zapálených spolupracovnících a přátelích. S nimi se P.R.D. vrátí. V tu správnou a pravou chvíli…  

                                                                                               PhDr. Zdeněk Samec

 

 

 

 


 

Prohlášení o přístupnosti stránek

Prohlášení o přístupnosti internetových stránek jejich uživatelům, zejména osobám se zdravotním postižením (v návaznosti na z. č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací)
 
Internetové stránky splňují požadavky na ně kladené v plném rozsahu (strojově čitelný text, možnost zvětšit velikost písma, dostatečné kontrastní rozlišení barev textu a pozadí, možnost využívání telefonního kontaktu).