Rok 2007/2008 byl pro P.R.D. historický. Proč? Poněvadž v jeho průběhu bylo ve dvou krocích zdárně završeno osmileté divadelní úsilí započaté v prosinci 2000…
Prvním krokem bylo rozhodnutí, že P.R.D. dostane důstojný prostor v rámci nové výzdoby školy, která byla při příležitosti 60. výročí založení GVH zhotovena v prvním patře na stěně mezi učebnami č. 9 a 10. Dík tak patří iniciátorovi PhDr. J. Vlčkovi a pochopitelně i PaedDr. J. Andělové a studentce H. Cintlové, jež přání pana ředitele s výtvarným citem realizovaly. P.R.D. těší, že se mu dostalo cti zaujmout čestné místo pod Václavem Hrabětem…


Druhý krok nebyl jednoduchý. P.R.D. se od roku 2000 divadlem nazývalo, přiznám se, že i tak trochu z recese, ale až v květnu 2008 se jím skutečně stalo! Vyžádalo si to spoustu tvrdé práce, ale ve finiši i trochu předvídavosti a tvůrčí invence. V specifických českých poměrech totiž leckdy nestačí k společenskému uznání snad dobře dělat něco, co v určitém regionu doposud nikdo nedělal. A tak P.R.D. dlouhá léta usilovalo o své místo na slunci tím, že oproti jiným divadelním souborům Podbrdska si až na vzácné výjimky v podstatě všechno, co o něm bylo zejména v regionálním tisku publikováno, muselo napsat samo. Přesněji – musel jsem napsat sám. To se změnilo 25.4. 2008 premiérou hry „JIRÁSKOVA ZPRÁVA aneb Alois! Mein Gott!!“. Po ní došlo k historickému předělu a v Podbrdských novinách byla otištěna téměř půlstránková recenze představení. Autor ji obětavě přijel napsat až z Rokycanska. Jejím největším kladem přes dílčí nedostatky /recenzent např. pro čtenáře Podbrdských novin neobjevil a nepojmenoval ústřední myšlenku hry, nevysvětlil, proč se hra vlastně jmenuje „Jiráskova zpráva“/ bylo, že vůči P.R.D. byla místy nejenom tvrdá, ale k mé velké radosti dokonce negativně kritická!! Recenzent našel v představení /v textu i hereckých výkonech/ řadu nedostatků. A to bylo to nejlepší, co pro P.R.D. mohl udělat. Chybami se přece člověk učí. A navíc se domnívám, že u ochotnických divadel snad nebývá zvykem jejich představení v novinách hodnotit místy negativně. Ochotníci nejsou profesionálově, takže diváci i veřejnost by měli oceňovat jejich snahu spíše kladně. Vážit si toho, že jim v době převládající konzumní kultury obohacují život o nový rozměr, což v nejvyšší míře platí pro divadla autorská! Osobně jsem doposud v regionálním tisku nikdy nečetl místy negativní kritiku na jakékoli představení nějakého ochotnického divadla. Navíc neautorského. Místy či veskrze negativní kritika je ale naprosto běžná, správná a nutná u profesionálních autorů a souborů! A proto recenze premiéry hry JIRÁSKOVA ZPRÁVA aneb Alois! Mein Gott!!“ přivedla na svět nové divadlo. Sice nikoli profesionální, ale po takovéto rozsáhlé a důkladné recenzi už nikdo nemůže zpochybňovat fakt, že P.R.D. se po dlouhých letech stalo divadlem. Divadlem, jehož dvě představení sedmé původní hry zhlédlo 25.4. a 6.6. 2008 v Klubu Labe celkem téměř 400 diváků. Divadlem, které si v roce 2007/2008 konečně dokázalo vybojovat své místo na podbrdském slunci a získat nové příznivce i daleko za hranicemi Podbrdska. Např. předního českého sociologa prof. Jana Kellera, jenž sice na premiéru z vážných rodinných důvodů nepřijel, ale ve svém domě ve Frýdku-Místku vlastní nahrané DVD. Nebo Šárku Koskovou, dceru moravského spisovatele Jana Drozda, dramaturgyni a autorku desítek literárních pořadů a řady rozhlasových her i scénářů televizních inscenací a filmů /mimo jiné inscenace „Zapomenuté tváře“, za kterou v roce 1994 obdržela cenu Trilobit/. Osobně zhlédla reprízu představení 6.6. 2008 a následně se o něm a o P.R.D. vyjádřila velmi kladně, dá se říci s náznakem obdivu. Pramenil zejména ze skutečnosti, že to, co viděla, vzniklo na půdě školy! To mě jako zakladatele P.R.D. a učitele GVH bezesporu potěšilo, ale přiznám se, že ne tak jako recenze premiéry v Podbrdských novinách. Ta mě přivedla přímo do euforie. Zrodila totiž divadlo a já se můžu těšit z faktu, že snad na tom rovněž mám malý podíl. Třeba se mýlím, ale je více než možné, že této rozsáhlé a důkladné recenze by nebylo, kdybych do předchozího čísla Podbrdských novin nenapsal článek „Interview s Mistrem“, jenž byl napsán tak, aby se stalo, co se následně skutečně stalo. A v tom spočívala v úvodu zmíněná předvídavost a tvůrčí invence! Pouze mě trochu mrzí, že fiktivní a snad i originální rozhovor s Aloisem Jiráskem s několika důležitými zmínkami o Pravidlech českého pravopisu /školní vydání/ nebyl oproti jiným článkům majícím něco společného s naší školou vyvěšen na hlavní nástěnce GVH. On vedle svého předvídavého rozměru pochopitelně byl i pozvánkou na premiéru hry nového podbrdského divadla. Zejména pro studenty naší školy. A bez něj by se pravděpodobně po dlouhých osmi letech nové divadlo nenarodilo .
Tak ho konečně máme. Ale co dál? Moudrá myšlenka říká, že končit se má v nejlepším…

JIRÁSKOVA ZRÁVA aneb Alois! Mein Gott!!   Premiéra 25.4. 2008, první repríza 6.6. 2008

Hráli: Roman Punčochář, Petra Kokešová, Jan Spal , Barbora Vlčková, Martin Pondělíček, Pavlína Žílová, Barbora Plecháčková, Šárka Hasmanová,  Alžběta Budová, Tomáš Vítek, Tomáš Kebert , Zdeněk Samec Jana Herinková, Jan Lemfeld, Vítězslav Krásný, Vladislav Říha, Jana Kratochvílová, Pavla Kratochvílová, Adéla Čepeláková, Kristýna Čepeláková, Jan Kreisinger, Jonáš Kreisinger, Antonín Kříž, Magdaléna Vlčková, PhDr. Zdeněk Samec

Tančili: Jana Kratochvílová, Pavla Kratochvílová, Vítězslav Krásný

Choreografie: Kateřina Belšánová

Zvuk: Filip Štajner, Ladislav Čížek

Výtvarná spolupráce: Hana Cintlová, Tereza Koňasová

 

Prohlášení o přístupnosti stránek

Prohlášení o přístupnosti internetových stránek jejich uživatelům, zejména osobám se zdravotním postižením (v návaznosti na z. č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací)
 
Internetové stránky splňují požadavky na ně kladené v plném rozsahu (strojově čitelný text, možnost zvětšit velikost písma, dostatečné kontrastní rozlišení barev textu a pozadí, možnost využívání telefonního kontaktu).