Spartan Race Kutná Hora 2019

Opět nadešel ten den. Den zúčtování našeho "celoročního” snažení. Den, kdy si sáhneme až na dno (rybníka).

Mluvím samozřejmě o Spartan Race. Největší překážkový závod v Čechách, kterého jsem měl já opět se svými společníky tu čest se zúčastnit. Tentokrát už jsme však nebyli jen skupinka zmatených začátečníků, ale plnohodnotný tréninkový klub pod vedením Martina Solaře.

V Kutné Hoře byly pro účastníky připraveny dvě kategorie. První, Spartan Sprint, závod o šesti kilometrech a +20 překážkách. A druhý, Spartan Super, který trochu mate názvem, protože je určitě všechno, jen ne super. Je v podstatě stejný jako sprint, jen je minimálně dvakrát delší s nějakou tou překážkou navíc.

Oficiálně měl náš tým běžet pouze kategorii Super ale, někteří z nás, nezlomných běžců, si zaběhli také Sprint.

"Naštěstí, díky bohatým zkušenostem z mnoha předchozích závodů jsme již věděli, že přípravu nemůžeme brát na lehkou váhu. To vedlo k zahájení dlouhého, intenzivního tréninku, díky kterému jsme závod zvládli na 110%." Toto je věta, kterou bych nepředstavitelně rád napsal. Bohužel, jak se ukázalo, občasné navštívení posilovny pro trochu pokecu se nedá úplně považovat za intenzivní trénink.

Stále v nás však zůstaly vzpomínky z minulých závodů. Takže místo nějakého motání po posilovně týden před závodem, můžu hrdě říct, že naše příprava trvala celé dva týdny.

Jak dny ubíhaly a my po debatní stránce rostli a nadále se rozvíjeli, začaly se, i přes naší důslednou přípravu, dostavovat jisté pochyby a mírné nejistoty.

Tento stav mysli přetrvával až do startu. Pak už je to stejně všechno jedno, na podobné komplikované úvahy už člověk nemá energii.

Úplně jsem zapomněl zmínit počasí. Bylo strašný. Nebo ideální. Záleží na úhlu pohledu. Byla zima. Hodně. Jako 5° zima. Říkali jsme si, měli jsme se víc obléknout (jako vždycky). Tahle idea ztratila smysl už v první třetině závodu. To bylo, když nás poprvé nahnali zaplavat si do přehrady a v zápětí do pak potoka, kde se od nás čekalo, že v tom tekoucím ledu podplazíme ostnatý drát. (Vtipný fakt: Když se potápěl Titanic v Atlantickém oceánu, voda měla také tak 4°, no není to roztomilá náhoda?)

Po komické vsuvce s ostnatým drátem se zbylá část závodu jevila docela v pohodě. Sem tam nošení nějakého kýble se štěrkem, lezení po mokrém provaze, přenášení 50 kilové koule na blátivé cestě a další podobné radosti.
NIC, CO BY SE NEDALO ZVLÁDNOUT.

Začínám mít mírný dojem že zatím tak každého zájemce pouze efektivně odrazuji. Pokud jste to dočetli až sem, budu předpokládat, že vás na tom něco zaujalo. Ať už třeba rádi překonáváte své hranice nebo vás něco až nezdravě fascinuje na sebepoškozování. V obou případech mohu říci, že tohle je akce pro vás. Takže doufám, že se tam příště uvidíme.

P.S. I přesto všechno, co jste se zde dočetli, a i když to možná zcela nevypadá, mám podobné akce rád. Někde. Hluboko. Hodně hluboko.
Spartan Race Kutná Hora je asi ten nejlepší způsob, jak s podobnými závody začít. Je relativně po rovině, je na jaře a určitě je snesitelnější než nějaké Lipno. Takže kdyby se snad někdo chtěl příští rok k nám připojit, budeme se na vás těšit. Tedy, můžete i na to Lipno, ale VAROVAL JSEM VÁS.

Arooo!!!

Jáchym Štěrba

 

Zřizovatel

Středočeský kraj
Zborovská 11
150 21 Praha 5
www.kr-stredocesky.cz